Jak se měří teplo v paneláku: Nová měřidla spravedlnosti nepřidají

Na to není snadné odpovědět. Přesto se o to pokusíme. Za prvé, povinnost měřit teplo vyplývá ze zákona 406/2000 Sb. o hospodaření energií. Citujme přímo z legislativy: „Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou povinni vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem; konečný uživatel je povinen umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů.“

S koncem roku tedy skončila i praxe, kdy se spotřeba tepla vypočítávala na jednotlivé partaje podle plochy jednotlivých bytů. Od ledna 2015 by každá domácnost měla mít instalována měřidla, která budou zaznamenávat konkrétní spotřebu tepla. Je třeba dodat, že v některých panelových nebo bytových domech už byla tato měřidla namontována, celou řadu z nich ale tento krok teprve čekal a pochopitelně se pojil s nemalou investicí. Například tzv. indikátory, které se montují přímo na radiátory, stojí několik stovek korun. Další možností je měření tepla pomocí kalorimetru, kdy jeden přístroj měří spotřebu v celém bytě. Pořídíte ho za cca 5 až 10 000 korun.

Měřidlo tepla, kam se podíváš

Když už do měřidel tepla majitelé nemovitostí investují, nabízí se prostá otázka. Vyplatí se to? Bude měření tepla snazší a férovější? Na to není jednoznačná odpověď. „V převážné většině případů budou totiž instalovány poměrové měřiče tepla, které neměří skutečnou, ale pouze relativní spotřebu. Naměřené hodnoty se následně musí upravit a je třeba provést vlastní vyúčtování. Zpracovatel tohoto vyúčtování musí naměřené údaje korigovat (často poměrně značně) a výsledky proto nemusí vždy reprezentovat realitu,“ upozornil Jan Truxa ze společnosti EkoWATT.

Podle odborníka je ale možné vidět výhodu měřičů tepla v jiném rozměru. Mohou totiž zamezit plýtvání tepelnou energií. „Málokdo si dovolí po instalaci měřičů tepla nechat otevřenou větračku a jít do kina. Domy s poměrovými měřiči tepla vykazují dlouhodobě menší spotřebu tepla na vytápění,“ dodal.

Nevýhodou nových měřidel tepla je už zmiňovaná nutnost investice a následné každoroční vyúčtování, které především u malých bytových domů, kde se nájemníci znají, nemusí přinést kýžený efekt. „Zde si majitelé bytů obvykle bez problémů vystačí s rozpočítáním tepla podle metrů čtverečních. Dnes jsou ale i tito majitelé podle platné vyhlášky povinni instalovat měřiče bez výjimky,“ upozornil Jan Truxa s tím, že evropská směrnice 2013/27/EU má na rozdíl od příslušné české vyhlášky stanoveny výjimky, na které se u nás z nepochopitelných důvodů nepamatovalo. Evropská směrnice mj. říká, že měření se instaluje, pokud „je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie.“

Nespravedlivé účtování tepla

Každý, kdo bydlí v bytovém nebo panelovém domě, se už alespoň jednou rozčiloval nad nespravedlivým vyúčtováním. To je často navíc i nesrozumitelné. Zdá se přitom, že nová měřidla situaci nezachrání. „Účtování tepla byl, je a bude i do budoucna problém. Důvodem je právě ono nepřímé měření spotřeby tepla pomocí poměrových měřičů a následné rozúčtování topných nákladů, kdy se naměřené výsledky korigují pomocí různých koeficientů, které zohledňují například polohu bytu v domě apod.,“ uvedl odborník a dodal: „To je také důvod, proč si zpětně nemůžeme zkontrolovat, zda platíme to, co máme.“

TIP: Ušetřete za energie s Finance.cz!

Zkusíme ještě vše ukázat na příkladu. V domě jsou dva stejné byty, které se vytápí úplně stejně (tj. na stejnou teplotu a ve stejnou dobu). Byt „A“ je rohový a je situovaný pod střechou, a proto má 3 ochlazované stěny. Byt „B“ je uprostřed domu a má pouze jednu ochlazovanou plochu (stěna s okny). U bytu „A“ bude celkový náměr 120 dílků/rok (protože svým teplem přispívá sousedním bytům) a u bytu „B“ bude celkový náměr 80 dílků/rok (protože ho sousední byty pomáhají vytápět). Správně by měly platit oba byty úplně stejně. Na rozúčtování topných nákladů po přepočtu a korekci na polohu bytu zaplatí v ideálním případě byt „A“ za 100 dílků (tedy méně, než naměřily poměrové měřiče) a byt „B“ také 100 dílků (tedy více než naměřily poměrové měřiče). Již z tohoto příkladu pozorný čtenář vytuší problémy. Co když v bytě „A“ majitel hodně větrá? Jak to rozúčtovatel pozná?

„Moje obecná rada zní asi takto: v domě se všechny byty vytápí na přibližně stejné teploty. Ve většině neobydlených bytů teplota neklesne pod cca 16°C (z důvodu teplotní stability, vzniku plísní apod.). Proto by mezi platbami za teplo neměly být velké rozdíly – samozřejmě za předpokladu hospodárného vytápění. Na to pamatuje i vyhláška o rozúčtování topných nákladů,“ uzavřel Jan Truxa.